Ostatní Chytré Česko

Chytré Česko: Budeme si tykat, řediteli.

Chytré Česko: Budeme si tykat, řediteli.
V základní škole, kde děti spoluvytvářejí pravidla, se neznámkuje.

Název Záškola zní uličnicky. Neznamená to však, že se v této soukromé brandýské základce žáci zašívají. Její provozovatelé spíš chtěli naznačit cosi v českém vzdělávacím systému dosud neobvyklého. Tady se chodí „za klasickou školu“. Učitelé na děti nekřičí, nedávají jim domácí úkoly a při výuce vládne pohoda. Učeně řečeno wellbeing.

Vyučování začíná v Záškole v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi až v půl deváté. Za pěkného počasí se ale děti scházejí od osmi hodin v zámecké zahradě, která sousedí s budovou pedagogické fakulty, kde Záškola sídlí. A než je zavolají na první hodinu, hrají si tu s rodiči i učiteli. Těm žáci tykají a oslovují je křestním jménem, včetně jednatelky a ředitele.

Na začátku vyučování si „záškoláci“ stoupnou do kruhu a zpívají indiánskou hymnu školy. Učitelka Eva Luhanová je doprovází na kytaru. Ranní rituál má stmelovat komunitu. Potom se děti rozejdou do hodin. „Třeťáci k zámku! Druháci sraz tady pod stromem!“ ozývají se pokyny.

Prvňáci odcházejí do budovy na hodinu psaní. Ven se vypravují jen na předměty, pro které je to vhodné. „Učit se psát písmenka shrbený někde na louce smysl nemá,“ vysvětluje spoluzakladatelka Záškoly a jednatelka Bára Beranová.

Mezi smečkou vlků

Hned první věta z charakteristiky Záškoly na jejím webu jasně říká, o co zdejší pedagogové usilují: „Chceme zdravou školu, kam děti chodí rády.“ A tak tu při společné práci žáků a učitelů objevují, experimentují a baví se. „Vědomosti získané ve škole chceme propojovat s okolním světem,“ deklarují stránky této soukromé instituce.

Snaha, aby se děti cítily v Záškole dobře, je podle jejího ředitele Pavla Nováka rovnocenná úsilí předat jim znalosti a dovednosti, jež budou v životě potřebovat.

Prvňáčci, které ředitel připodobňuje ke „smečce vlků“, v úvodních dvou měsících skoro neprobírají žádnou látku. Kolektiv se nejprve učí společně fungovat, zvládat emoce a postupně si stanovuje pravidla, na jejichž formulování se děti podílejí.

Žáci si proto zkoušejí přehrávat různé situace v dramatických scénkách a zjišťují, co je pro zdárný chod třídy funkční a co ne. „Na začátek školy je to pro ně mnohem podstatnější než ,hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny,‘“ říká jednatelka Bára Beranová.

Celý text naleznete zde.