Škola by dětem měla předat nástroje k sebepoznání a seberozvoji, myslí si herec a režisér Jiří Havelka, který provádí novým dokumentárním seriálem České televize Jak se dělá dobrá škola. Se štábem České televize se vydal do deseti různých škol, aby hledal odpověď na otázku, jak vytvořit školu, do které všichni chodí rádi. Existuje na to jednotný recept? 

Jak jste se dostal ke spolupráci na dokumentárním seriálu o českých školách?

To je zrovna docela složité. Dostal jsem se k němu už před pár lety skrz Terezu Kopáčovou, která měla některé díly režírovat, pak z tohoto projektu ale z časových důvodů sama vypadla. U mě to bylo také nahnuté, ale nakonec jsem moc rád, že jsem zůstal v týmu a že jsem se s režisérem Michalem Kabošem, Tomášem Feřtekem a celým štábem mohl natáčení účastnit. 

Bylo Vám téma školství něčím blízké?

Moje dcera Anežka se tehdy chystala do první třídy. Říkal jsem si, že budu mít dobrý náhled do školního prostředí. Škola byla vždycky velké téma i v mé partě přátel, kteří řešili vzdělání svých dětí. Moje máma je učitelka, sám jsem dvacet let učil na DAMU. Nebylo to tedy něco, co by mi bylo vzdálené, zajímalo mě to. Líbilo se mi, že Tomáš Feřtek vybral pro natáčení školy, které dlouhodobě sleduje. Škol, na kterých by se dalo točit, je opravdu hodně. Tomáš vybral ty, kde se inovace osvědčily a jsou podstatné pro ekosystém, ve kterém fungují. Výběr škol se podle mě opravdu povedl.

Měl jste možnost podobu seriálu také nějak autorsky ovlivnit?

Přiznám se, že ne příliš a že jsem byl docela rád. Štáb byl malý, ale perfektní a skvěle sehraný. Do školy přijel většinou točit o dva dny dřív než já. Dostával jsem tedy čerstvé poznámky ke scénáři, který jsem měl od Tomáše dopředu připravený. Pak jsem si dohledával informace a souvislosti, které jsem neznal – různé metodologie nebo terminologii. Přijel jsem tedy na jeden dva dny do něčeho, co už bylo rozjeté. Můj autorský vstup spočíval v rozhovorech s žáky, kteří mě svou školou prováděli. Byli vybráni pokaždé jiným způsobem. Formou rozhovoru jsem se dozvídal věci, které mě zajímaly. Sedělo to i do zamýšlené koncepce, kdy nahrazuji diváka, který chce tu školu poznat. Mohl jsem se vlastně ptát hodně laicky a jednoduše. Tahle poloha mi byla blízká.