Rovné šance Michal Prokeš

Klára Laurenčíková: Zranitelné děti zůstaly na okraji zájmu

Klára Laurenčíková: Zranitelné děti zůstaly na okraji zájmu
Speciální pedagožka a předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání nejen o dopadech pandemie na ohrožené děti. Další z rozhovorů pro naši výročku.

Tento rozhovor vzniká v době nouzového stavu. Jak situace zasáhla Vaší organizaci?

Nouzová opatření, která přesunula výuku ze škol do domácností, odhalila obrovské rozdíly mezi českými školami. Rozdíly v jejich schopnosti adaptovat se na novou situaci, pružně pracovat s metodami a cíli vzdělávání, zaměřit se více na kompetence a podstatné minimum než na plnění všech předepsaných obsahů. A v neposlední řadě také na rozdíly ve schopnosti zapojit do distanční výuky všechny své žáky a neopomíjet a podporovat i ty žáky, kteří z různých důvodů potřebují zvýšenou podporu. Nouzový stav také odhalil, jak nízkou oporu školy mají na systémové úrovni, jak moc v našem školství schází střední článek řízení a jak ty nejvíce ohrožené a zranitelné děti a jejich rodiny, které by měly mít ze strany systému zvláštní pozornost, stále zůstávají na okraji zájmu a bez adekvátní podpory.  

ČOSIV v průběhu nouzového stavu reagoval na aktuální problémy v praxi a poukazoval na nedostatečnou podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich rodin. Komunikoval s příslušnými ministerstvy například ohledně ošetřovného pro rodiče dětí se zdravotním postižením, ohledně podpory dětí, které zůstaly offline, ohledně nutnosti zachovat kontinuitu v poskytování podpůrných  opatření alespoň na dálku. Na podporu dětí, rodin a škol jsme vydali řadu podpůrných informačních materiálů týkajících se výuky i života v nouzovém stavu, s důrazem na nutnost podpory psychického zdraví jak dětí tak dospělých. Spolupracovali jsme také na přípravě podpůrného materiálu pro pedagogy k tématu návratu do škol, který je má podpořit v citlivém přístupu k dětem v adaptačním období, které bude po tak dlouhém odloučení a náročném období nezbytné. 

Jaký bude mít pandemie dopad na Vaši činnost v budoucnu?

Některá témata, na která dlouhodobě upozorňujeme - například nerovné podmínky ve vzdělávání, podpora dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, depistáž a včasná péče o děti v psychosociální zátěži, duševní zdraví dětí i pedagogů, kvalitní vztahy a bezpečné klima ve škole a třídě, multidisciplinární spolupráce školského, sociálního a zdravotního segmentu v zájmu dětí - se nyní přirozeně dostávají do popředí a začínají se řešit i na širší úrovni. Máme za to, že současná situace výrazně zvýšila citlivost k vnímání rozdílů mezi domácími prostředími dětí  a podmínek, ve kterých žijí a vyrůstají. Mnohem aktuálnější je dnes například téma dětí bez přístupu k počítači a internetu. Je důležité si uvědomit, že děti mají ke svému vzdělávání a rozvoji zcela rozdílné podmínky a rovné příležitosti nejen ve vzdělávání znamenají mimo jiné snahu systému zajistit dětem obdobnou startovní čáru. Při plánování všech vzdělávacích i jiných aktivit musíme na tyto rozdíly neustále myslet a zvýšeně podporovat všechny, kteří podporu potřebují. 

Co pozitivního může krize přinést? Nejen pro ČOSIV ale i obecně, pro společnost?

Posílení občanské společnosti, solidarity a podpory lidských a občanských práv včetně podpory práv těch, kteří svá práva hájit nemohou. Na každém záleží! Během nouzového stavu se v rekordně krátkém čase projevila obrovská síla a akceschopnost občanské společnosti. Tisíce lidí začaly nezištně pomáhat potřebným, například seniorům, lidem se zdravotním postižením, nemocným a lidem bez domova. Z dobrovolnických iniciativ vznikly profesionálně fungující platformy, jako například Česko.Digital či Medici na ulici. Posílily se sousedské vazby. Velká část veřejnosti se zapojila do finančních sbírek na pomoc matkám samoživitelkám. Lidé přispívali drobným podnikům a sociálním firmám a mnoho dalšího. 

Věříme, že i ve školství prodělaná krize nastartuje pozitivní změny. Například  obecně větší víru ve schopnosti a dovednosti žáků, adekvátní míru podpory všem dětem, které ji při vzdělávání potřebují a celkově větší míru individualizace vzdělávání směrem ke všem dětem,  hledání alternativních vzdělávacích metod, větší důraz na digitální kompetence a obecně všechny měkké dovednosti potřebné pro 21. století. Téma psychické pohody, důraz na duševní zdraví žáků i pedagogů, důraz na kvalitní vztahy ve škole a participaci dětí na všem, co se jich dotýká, bezpečné a vstřícné prostředí a podmínky pro vzdělávání všech dětí bez ohledu na to, s jakými zátěžemi do školy přicházejí. A v neposlední řadě nezbytnou multidisciplinární spolupráci školského, sociálního a zdravotního segmentu v zájmu znevýhodněných dětí a jejich rodin. 

Jak podle Vás na tuto situaci zareagovaly školy? Jak učitelé?

Nová situace s sebou vždy přináší nové výzvy – nyní šlo především o to, jak vhodně přenést výuku do online prostředí a jak nenechat nikoho pozadu. Distanční výuka klade vysoké nároky na všechny zúčastněné a ne vždy se dařilo najít rovnováhu mezi požadavky kladenými ze strany školy, schopnostmi učitelů, možnostmi dětí a kapacitami jejich rodičů. Některým školám a učitelům se v tomto ohledu podařilo obstát a zavedli kvalitní online výuku, jinde se k situaci postavili různě tradičně. Například tak, že jen dětem poslali sáhodlouhé seznamy úloh k vypracování, někde dokonce ve větším rozsahu než v rámci výuky ve škole. Tlak na děti i rodiče byl místy nepřiměřený. Včetně špatných známek za prodlení s vypracováním úkolů. Co se týče dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, i tam byla situace velmi rozdílná, od maximální podpory po nulovou komunikaci. A podle České školní inspekce je zhruba 10 000 dětí, které se zřejmě po dobu nouzového stavu vůbec nevzdělávaly, nejčastěji proto, že nemají potřebné vybavení či podporu v rodině. 

Nouzový stav tedy ve školství odhalil nejen obrovské rozdíly mezi jednotlivými školami, ale také schopností pružně reagovat na změnu, učit se novým věcem, adaptovat na současné podmínky a především celkovým osobním přístupem ke vzdělávání ze strany jednotlivých učitelů. Věříme, že otevřené školy i učitelé si ze současné zkušenosti odnesou mnoho dobrého. A to se projeví v modernizaci naší stále velmi tradiční výuky a školy. A těm ostatním k tomu bude třeba poskytnout adekvátní podporu například formou sdílení dobrých praxí, mentoringu, supervizí apod. 

Když se ohlédnete za loňským rokem, kam se posunula Vaše organizace? Jaké byly největší úspěchy?

Mám radost, že naše organizace celkově roste. Přibyly nám cenné personální posily  a celkově se významně rozšiřují naše projekty i aktivity. Snažíme se podporovat všechny ohrožené děti a děti s různým znevýhodněním, tak aby se mohly vzdělávat spolu s vrstevníky a zažívat ve školách přijetí, podporu a úspěch. Díky našemu dvouletému výcviku třiceti lektorů pro práci s dětmi s náročným chováním se naše činnost rozšiřuje po celé republice. Reagujeme tak na potřeby z terénu, kdy právě žáci s náročným chováním jsou pedagogicky nejsložitější kategorií a školy namísto adekvátní podpory užívají směrem k nim především nefunkční tresty. V oblasti legislativy se nám podařilo podpořit, aby ve školách mohli souběžně působit alespoň tři pedagogičtí pracovníci, namísto novelou navrhovaných pouhých dvou. To by v praxi ohrozilo nejen kvalitní vzdělávání dětí se speciálními potřebami, ale také pedagogickou praxi a celkový přístup ke společnému vzdělávání. Těší mě, že díky našim spolupracujícím organizacím v Holandsku, Norsku a USA přinášíme do ČR mnoho inovativních metod ve vzdělávání. Všechny  mají spojující prvek – zlepšují celkové školní klima, a tudíž z nich pak profitují všichni žáci i učitelé.  


Klára Laurenčíková 

Speciální pedagožka a předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). Externě přednáší na Katedře speciální pedagogiky PedF UK. Je předsedkyní Vládního výboru pro práva dítěte a předsedkyní správní rady Asistence, o.p.s. Působila jako náměstkyně ministra školství, poradkyně ministryně práce a sociálních věcí, pracovala v Jedličkově ústavu a školách s dětmi se zdravotním postižením a v Charitě ČR. Intenzivně se zajímá o kvalitu a otevřenost vzdělávacích systémů, je aktivní rovněž v oblasti transformace systému péče o ohrožené děti.